30. Spousta prachu a špíny

4. prosince 2009 v 17:54 |  Napotřetí to dokážu!!!
Řeknu vám to na plno. V tomhle díle se Lis měla zase líbat se Siriusem, chtěla jsem jí trošku zamotat hlavu. Ale zřejmě už má jasno, protože ať jsem ji přesvědčovala jakkoliv, stejně mu tu pusu nedala. Nedala mu ani sebemenší šanci. Tímto se všem Siriusovým fanynkám hluboce omlouvám za vše zlé, které mu bude v této kapitole způsobeno.
P.S. Už se blížíme do finále. Viděla bych to na poslední dvě až tři kapitoly a případný epilog. Lis mi bude mooooooc chybět x'( Poppy z mé nové povídky tu díru po ní nejspíš nezvládne úplně zacelit (zbytečně moc nostalgie - Lis mi přirostla k srdci víc, než je zdrávo)
P.P.S. Tenhle díl je vvážně DOST krátký, nenmá ani dvě stránky ve wordu... Ale kdybyxch pokračovala, bylo by to moc dlouhé a čekali byste o hodně dýl...
P.P.P.S. Už začínám být skoro jako Lizzie a ty její stometrové proslovy na začátku, i když k tomu mám pořád ještě docela daleko. Zas an druhou stranu, musím nějakým způsobem vyvážit to, že je kapitola enormě krátná, ne?
P.P.P.P.S. Miluji tyhle ty "pppppp.....ska" :D Vymakaná to věcička....
P.P.P.P.P.S. Zítra jedu do kina na New Moon (už podruhé). Pozítří mám věneček (to je zatím poprvé. :D) Takže soudím, že přes víkend nenapíšu ani řádku a když, tak jen něco málo. V pondělí to taky vidím bledět, protože by konečně mohla být zkouška (netancovala jsem pořádně už 3 týdny --- asi umřu na nedostatek pohybu). V úterý by se možná mohla naskytnout chvíle, pokud se stihnu vrátit domů včas. Naše třída totiž dělá srdíčkový den (pokud nevíte, co to je: Banda puberťáku dostane do rukou kasičky a magnetky. Magnetky bude po třiceti korunách prodávat a peníze dávat do kasičky. Potom si pan učitel peníze vybere a následně budou věnovány na charitativní účely. Pomůže to dvěma věcem - děti v dětských domovech se budou mít lépe a my nebudeme psát slíbenou písemku XD)

A že bych tuhle kapitolu někomu věnovala??? A komu jsem ji ještě nikdy nevěnovala??? Víte co? Udělám to takhle: Tahle kapitola je pro každého, kdo si ji přečtě, ale nejvíc si ji zaslouží ŠQáťušQá, Lizzie, Katk@, Kaku, Schemozzle a Muhehe (která má v přezdívce tu příšernou vlnovku, co nevím, jak se píše)

That's all, thank for reading
With love ♥ Sasanka ♥
aneb lekce angličtiny zdarma, no neberte to :D


Zbytek dne se nesl na povzneseném obláčku konce zkoušek. My, páťáci, jsme měli mučení za sebou. Sedmáci měli své OVCE taky za sebou. Ostatní si svoje závěrečné zkoušky odpykají až později, ale co je mi do nich? Já mám volno a víc věcí mě nezajímá.
Já, Kate a Lily jsme propadly jakémusi druhu euforie, díky kterému nás naprosto netížil fakt, že venku někde Snape visí hlavou vzhůru a kalhoty se mu pod diktátem Potterovy hůlky vznášejí přibližně v úrovni druhého patra. Dokonce ani Lily z toho nebyla špatná - pořád na ní sice bylo vidět, že ta nadávka jí vážně bolí, ale rozhodla se nedávat to moc najevo. Lehly jsme si všechny do jedné postele (spíš jsme si tam sedly, protože jinak bychom se tam nevešly) a Lily vytáhla staré album s fotkami od prvního ročníku až po současnost. Nedokážu uvěřit, že ta mezera mezi mými zuby byla TAK velká! A opravdu nosila Kate vlasy na kluka??? Jen Lily vypadá pořád stejně (samozřejmě až na ty prsa!).
Vyprskla jsem smíchy, když Lily nalistovala jednu fotku z prvního ročníku, na které sedím na koštěti a sotva se tam udržím. V pozadí se rychle jako šmouha prohání James a strašně se směje mým nemotorným pokusům o přistání. Pamatuju si, že jsem těma palcema brouzdala o trávu snad půl hodiny, než jsem koště přiměla, aby se sneslo.
Na další zase byla zachycená Kate ve své dvanáctileté kráse, jak zbožně sleduje jednoho sedmáka. Ta reálná Kate se tenkrát natáhla na schodech, ovšem tahle na fotce odmítala takovou maškarádu předvádět, takže nakonec zůstala sedět v rohu fotografie a užírala se pohledem na toho kluka.
Pak nám jedna fotka vypadla a snesla se na zem. "Spadlo ti to, Máchale!" okřikla jsem ze srandy Kate. Ta byla moc líná dělat jakýkoliv větší pohyb, tak ji jenom zakopla nohou pod postel. Pod MOJI postel, abych byla přesná!!
"Kate! Ty jsi strašnej bordelář, nechápu, jak s tebou můžu už pět let sdílet ložnici!" rozzlobila jsem se naoko a s mučednických povzdechem klekla na všechny čtyři a jala jsem se hledati zapadlou fotografii. Rukou jsem nahmatala cosi hnusného, koženého, zaprášeného a porkytého pavučinami.
"Fůůůůůůj!!!!!!" zaječela jsem, jako když na nože berou.
Lily prokroutila panenky. "Cos tam nahmatala, devítinohou tarantuli nebo co?" Padla na čtyři vedle mě a taky hrábla pod postel.
"Ale tfujtajksl!" vykřikla, když jí ruka spočinula na tom hnusu zaprášenym. "To je nechutný."
"Co to tam máte?" ozvala se drbna (Kate). Zvedla se z postele a padla na kolena vedle nás. Kdyby někdo přišel dovnitř, vyskytl by se mu parádní náhled na tři dívčí pozadí našpulená spěrem ke dveřím a tři dívčí hlavy schované pod postelí. Myslím, že jsou tací, kteří by to ocenili (ale zase jsou tací, kteří by nás nejspíš s láskou nakopli - nebudu jmenovat).
Kate taky trochu zašátrala rukou a když se dotkla té "věci" zapištěla jako gumová kachnička a během vteřiny byla na druhé straně místnosti. Ta má tedy kuráž.
Pozvedla jsem hůlku. "Accio ta divná zaprášená věc pod mou postelí, které jsem se před chvílí dotkla."
Ta divná zaprášená věc pod mou postelí, které jsem se před chvílí dotkla, světelnou rychlostí vystřelila zpod postele a praštila mě do nosu! Sakra, co mají všichni s mým nosem, připadá jim moc rovný? To už je poněkolikáté!!
Když mi přestala téct krev, když mi Lily srovnala nos, když odstranila červené fleky z koberce a mého trička a když očistila tu věc, zjistily jsme s úžasem, že se koukáme na knížku o kouzelnických dějinách starověké Indie. Pro upřesnění - tuhle látku jsme probíraly na začátku minulého školního roku (na to si vzpomněla Lily, ne já!).
"Myslím, že bych to měla jít vrátit do knihovny." pronesla jsem po pár minutách ticha.
"Chtělo by to." zasyčela Kate ironicky skrz zuby. Tak jsem jí tou knížkou přetáhla přes hlavu a šla do knihovny.
Ani jsem se neobtěžovala hledat madamme Pinceovou, protože ta přednáška, co by následovala ("Vy si vůbec neuvědomujete důležitost knih, to je tak nezodpovědné!"), by se mohla protáhnout do pozdních hodin. Radši jsem jenom učebnici položila na hromádku jiných vracených svazků a potichoučku polehoučku se po špičkách vykradla ven dřív, než me orlosup zmerčí.
Šla jsem zpátky do Nebelvírské věže, ale protože den byl ještě mladý a slunce se k západu chýlilo pomalými kroky, přemýšlela jsem, jestli si spíš ještě na chvilku nesednu venku do trávy. Heh, nemyslete si, že jsem nějaká přírodomilka nebo romantička nebo něco takového. Jde čistě jen o požitek z léta a vědomí, že můžu zase na dva měsíce vypustit všechny starosti. Navíc mi ten hrad a pozemky budou vážně chybět. Sice se těším na svou rodinu, ale závoreň budu muset tu druhou - bradavickou - rodinu opustit.
Ne, nechám toho. Nenechám splín, aby na mě padl, zrovna, když bych se měla radovat. Zastavila jsem se uprostřed chodby a udělala jsem čelem vzad, pochodéééém BÁC!
Už ZASE jsem do někoho vrazila. Jsem nepoučitelná a strašně slepá!
"Ale, ale, ale. Danielsová." Ten arogantní hlas bych poznala mezi stovkou dalších.
"Co chceš, Blacku? Nemůžeš dávat pozor?"
"Nevrazila si náhodou ty do ?" zvedl obočí. (No jo, někdo umí zvedat obočí a někdo je zase úžasně chytrej, krásnej a charizmatickej - došlo vám, že to první je Sirius a to druhý já?)
"Ne, já do tebe nevrazila!" Ano vrazila... Ale pššt! "Já za to nemůžu, že stojíš přesně v trase mé trajektorie."
Tik, ťak, tik, ťak.... (To jako že chvíle ticha, chápeme všichni)
Založila jsem ruce na prsa, já se mu uhýbat nebudu. "Tak uhneš mi?"
"Ne" Páni, tady má někdo ukecanou náladu.
"Takže neuhneš." Nenápadně jsem sáhla rukou do kapsy a stiskla hůlku. Levicorpus, pomyslela jsem si v duchu a Sirius se jal viseti za kotníčky hlavou dolů.
"Ty, blb-ko. Dej-mě-dolů!" vyrážel ze sebe Black po slabikách a div se vlastními slovy neudusil, jak se zuřivě snažil dostat na zem. Škoda, že už měl kalhoty a ne hábit (Danielsová, mlč! Na co ty nemyslíš)
"A proč bych to měla dělat?" Vyhovovalo mi být jednou v životě ta, co má navrch. I když prakticky vzato jsem teď byla spíš vespod, ale určitě jsem měla pod nohama víc pevné půdy.
"Jestli mě okamžitě nepustíš, tak tě.... tak tě..... Ty počkej... Já bych ti nejradši...."
"Dal pusu? Prosím, ale pozor na jazyk. Posledně to dost bolelo, co?"
"Počkej, až budu dole. Budeš litovat, že ses kdy narodila."
Hlasitě (a trochu ďábelsky) jsem se zasmála. "Toho lituju od té chvíle, co tě znám, Blacku."
"Eh?" (inteligentní odpověď.
"Kdybych se nenarodila, nemusela bych denně sledovat ten tvůj ksicht."
Prošla jsem kolem něj (a ještě jsem do něho naschvál drkla) a pokračovala dál v cestě ven.
"DANIELSOVÁ!!!!" ozvalo se za mnou. Líně jsem mávla hůlkou a nechala Siriuse zakusit jeho vlastní lektvar, když se rozcápl na chodbě jako mastnej flek. Patří mu to, patří mu to!!!
Chrlil za mnou takové nadávky, že je ani nemůžu zopakovat, jinak bych porušila mravní kodexy všech etnických, náboženských i příjmových skupin. Neřešila jsem ho, zahla jsem za tři rohy a jeho hlas utichl v rušném hučení hradu.
Venku jsem si sedla na zem pod ten stejný strom, pod kterým před pár hodinami seděli pobertové. Opřela jsem se o kmen a zavřela oči. Možná vám to bude připadat dost divný, ale vážně jsem cítila energii toho stromu, jak do mě proudí. Dobře, už mlčím... Stejně je nějaká energie všem ukradená...
Opřela jsem se o trochu pohodlněji, zaposlouchala se do zvuku větrů a všechny starosti mi postupně vyplavaly z hlavy spolu s příjemných chladivým větrem....
Kolem proletěla vosa. Z lesa se ozvalo vytí nějakého zvířete.
Pomalu jsem se propadla do říše snů...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katuse katuse | 4. prosince 2009 v 21:07 | Reagovat

dobře týýýýýý :-) dobře mu to Liz natřela....šmejdoj....těšim se na další :-)

2 Kaku Kaku | Web | 4. prosince 2009 v 21:20 | Reagovat

Dneska mám trošku pomalejší vedení, takže jsem si to musela přečíst dvakrát, aby mi něco neuniklo :D
Kapitola perfekto jako vždy! :D vim, opakuju se, ale co se dá dělat, že. :D
Takhle setřít Siriho... to se mi líbilo!! :D:D
No, vim, že dneska ten komentář stojí za prd, ale jsem nějaká unavená, asi půjdu spát. :D
No, ty se čiň a co nejdřív napiš další kapču... doufam, že už ne poslední..?

3 Katk@ Katk@ | Web | 5. prosince 2009 v 13:43 | Reagovat

Kdo je Poppy? :D O čem to bude? Myslíš, že já se vzdám Daniela, Robina, Lea, Jeronýma (toho ještě neznáš) a všechn ostaních? Ani náhodou! Hned, jak dopíšu Záhadné městečko, začnu Záhadné městečko 2! Možná to pojmenuju jinak. Já už dokonce začala vymýšlet, o čem to bude! A to jsem se v prvním příběhu nedostala ještě ani ke gradaci (Osnova: úvod; hlavní stať: zápletka, gradace, vyrcholení; závěr. Nevím, jak se gradace pozná, ale myslím, že ti je trostě to místo, které myslím. :D Vlastně ani nevím, kde začala zápletka.). Bude to asi dot dlouhé. Delší než tvojich 34 kapitol nebo kolik jich bude... Ale momentálně jsem se trochu zasekla.
Jinak povídka super. Nejlepší bylo "Accio ta divná zaprášená věc pod mou postelí, které jsem se před chvílí dotkla." :D A díky za věnování.

4 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 5. prosince 2009 v 14:43 | Reagovat

ta "divna vlnovka" se pise na anglicke klavesnici, tak se ti ani nedivim, ze ji tasm neumis dat, ale strasne moc ti dekuju za venovani, protoze jsem si jista, ze si ho za tu straslivou lenost nezaslouzim... ale vis co, ja sem tak strasne rada, ze si napsala dve new kapitoly, ze ted HNED pujdu napsat povidku a neprestanu, dokud kapitolu nedokoncim xD vaz si toho, to se stava jednou za zivot  :-D nooo xD a kapitola bezvadna  :-D

5 Katk@ Katk@ | Web | 5. prosince 2009 v 16:57 | Reagovat

Já to dělala podle toho tvého návodu a stejně se mito rozpadlo! Teď mám lepší provázek, tak se to snad nestane.

6 Aprille Aprille | E-mail | Web | 31. července 2010 v 0:04 | Reagovat

buuuuuu, smrk, buuuu, smrk, buuuuuuuuuuuu, buuuuuu... =( chudák malá =(
PS: bude taky někdy nějaká povídka, kde by hlavní hrdinka sončila nakonec se siriusem? prosim, prosim, smutne koukam? =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama