Vánoce

20. října 2009 v 21:18 |  Glosy
Autorka: Bella

O čem to je: Povídka psaná z pohledu Edwarda zachycující Vánoce u Cullenů (Bella už je upírka).

Říkám já: Tahle povídka není svým způsobem zas tak špatná. Náhodou je i docela čtivá, ale občas se tam vyskytují takové absurdní skutečnosti, že to na mě přímo křičelo "honem, oglosuj mě, no tak". Takže nechci tuhle autorku urazit, její dílo není za stak hrozné jako v případě kikikio.

,,Sláva už je sníh,jedem na saních,
Kluci křičí,zvonek zní,jenom táta ztich.
Kouká na syna,uši napíná.
Co to slyší v rolničkách?Na co vzpomíná.
Rolničky,rolničky,kdopak vám dal hlas?
Kašpárek maličký nebo děda mráz?
Rolničky,rolničky,co to zvoní v nich?
Maminčiny písničky,vánoce a sníh."

,,Au!" zaúpěl Emmett,když jsem po něm hodil polštář. To muselo hrozně bolet, upíra především
,,Okamžitě přestaň zpívat!Krvácí mi uši!" vztekal jsem se.
,,Co je mi po tvých uší!" řekl,mezerahodil mi polštář zpátky a dál si prozpěvoval koledy.
,,Mě se náhodou tvůj soprán líbí,Emmette!" řekla se smíchem Bella.
,,Zrádkyně." Ucedil jsem skrz zuby.Bella se jen zvonivě zasmála a vlepila mi polibek na tvář.Potom odběhla za sestrami do obýváku.Loudal jsem se za ní.Alice s Rosalie(í) a Bellou stáli(y) před obrovským stromečkem a prohlížely si svoje dílo.Strom byl mohutný a vysoký,skoro až ke stropu. Na to, že to byl před chvílí stromeček, jsou jeho rozměry... No velkolepé. Musel jsem se usmát,když jsem si vzpomněl jak Carlisle bojoval s pilou,když se snažil strom pokácet. Pro upíra to musel být strašný problém. Strom byl vyzdoben pestře.Téměř na všech větví se blyštila vánoční koule.Po celém obvodu se táhli nejrůznější řetězy a na jeho vrcholu se pyšnil zlatý anděl.Aby to nebylo málo,celý strom byl pokryt třásněmi,které spadali až na zem.Bylo to…přeplácaný.Bylo vidět,že se Alice vyřádila.
Přistoupil jsem ze zadu k Belle a chytil jsem ji kolem pasu.Zašeptal jsem ji do ucha: ,,Smysl pro míru vám asi nic neříká." Pousmála se a zašeptala zpátky:,,Vždyť znáš Alice(i).Byla k neudržení!" Teď už se její smích rozléhal celou místností.Vrhl jsem na ni pokřivený úsměv:,,A jak se těšíš na zítřek?" Její oči zazářili(y),tahle reakce mi stačila. ,,Strašně moc!" řekla.mezeraNepochyboval jsem o jejích slovech,mezeraupřímnost byla cítit z jejich slov,mezeraale i z očí.
,,A ty?" zeptala se na oplátku.Usmál jsem se:,,Ani nedospím!" řekl jsem a Bella se zasmála,jako bych mohl spát…Byli to první Vánoce s Bellou,samozřejmě že jsem se těšil.Těšil jsem se taky proto,že jsem se už nemusel o Bellu tolik bát.Aspoň v tom smyslu,že jsem nemusel hlídat Jaspera,v úmyslu že na ní skočí a zabije ji.Opět jsem to jenom já, kdo má pocit, že na téhle větě nění něco v pořádku?Bella byla už skoro rok upírka.Po tom co se nám připomněli Volturiovi,mezerajsem musel udělat zásadní krok.Přeměnil jsem Bellu a nelitoval jsem toho.Teď už ne.Viděl jsem jak je Bella šťastná a to mi stačilo,abych částečně zahnal vinu z toho,že jsem ji připravil o duši.I zbytek rodiny byl šťastnější,dokonce i Rosalie byla ráda.Moje rodina byla úplná…
Celý den ubíhal rychle.Od té doby co je se mnou Bella,tak čas utíkal pořád rychle.Chvíli po půlnoci se všichni odloudali do pokojů.I já jsem zatáhl Bellu k sobě do pokoje.Stačila ještě vrhnout rychlý pohled po punčochách,které viseli nad krbem,než jsme zašli do pokoje.Zasmál jsem se a tím upoutal její pozornost.
,,Už se nemůžeš dočkat dárků,že jo?!" řekl jsem.Zašklebila se a usmála.
,,Mě dárky moc nezajímají." Odmlčela se: ,,Všechno co jsem chtěla už mám." Dopověděla.Vrhla na mě významný pohled a potom mě políbila.Zbytek noci jsme se zaobírali sebou.Líbali se,převalovali se na pohovce,smáli se,nebo si jen tak povídali.Ani jsme si nevšimli,že už je den,než k nám do pokoje vtrhla Alice.
,,No,tak vy dva!" zakřičela jakmile rozrazila dveře. ,,Jsou Vánoce!" zavýskla.Chytila Bellu za ruku,vytáhla ji z mého objetí a táhla ke stromečku.Se smíchem jsem je následoval.Všichni už byli dole,čekalo se jenom na nás.Jakmile jsem přišel dolů,začali se rozbalovat dárky.Alice se na ně vrhla jako hurikán s nepředstíranou radostí.Jasper ji s pobaveným pohledem pozoroval.Ani já jsem se moc nezajímal co jsem dostal,spíš jsem byl zvědavý,jak bude Bella reagovat na všechny dárky.Nechápal jsem,proč se Bella vždycky tak zlobí,když jí koupím něco drahého,pro mě peníze nic neznamenají.Bella otvírala jeden dárek za druhým a čím dál vyjeveněji koukala,zakroutila hlavou,když spatřila luxusní hodinky ze zlata.Nesouhlasně si povzdechla,ale nic neříkala.Nakonec se přesunula k nejmenšímu z dárků,který byl ode mě.Jedním trhnutím se zbavila balícího papíru.Najednou měla před sebou obdélníkovou krabičku ze sametu.Nedočkavě jsem čekal na její reakci.Zatajila dech a rychlým pohybem krabičku otevřela.Slyšel jsem nevěřícný povzdech. A v té krabičce byla... zbraň, která zabíjí mezery!!!
,,Edwarde…" zajíkla se a podívala se na mě.Držela v ruce zbraň (náhrdelník celý posetý topazovými kameny,které ji tak připomínali moje oči.)A já čekala prstýnek... škoda, kam se poděla romantika???.Pousmál jsem se:,,Líbí?" Přikývla:,,To mi nemůžeš dát!" řekla a zavřela krabičku.Svraštil jsem nesouhlasně obočí.Přisunul jsem se k ní:,,Samozřejmě,že můžu!A chci!" řekl jsem a sebral ji krabičku.Vyndal jsem zbraň (náhrdelník),odhrnul ji vlasy na jednu stranu,políbil ji na rameno a zabil tou zbraní na mezery dokonce i Bellu, protože má mezery ve vzdělání (připnul ji náhrdelník). Blýskal(a) se na její bílé hrudi,jako slunce. Mezery byly tak omráčené, že se ani nesnažily zachránit se. Proto svá místa za čárkami a tečkami milostivě přenechaly písmenům.
,,Překrásný dárek pro překrásného anděla."
,,Děkuju Edwarde." Vydechla.Usmál jsem se a políbil ji.Přerušila nás Esme.
,,Tak co dárky Bello?"
,,Jsou nádherný.Moc děkuju." Odpověděla jí Bella.Esme se na ni usmála. ,,Jsou to moje nejhezčí Vánoce." Dořekla.
,,To jsme rádi!" řekl Carlisle,který se připojil k Esme.Podíval jsem se na Rosalie(i) a Emmetta,který se skláněli nad jedním z dárků a o něčem diskutovali.Alice pořád rozbalovala dárky a Jasper ji s láskyplným pohledem pozoroval a litoval, že si taky nepořídil vraždící stroj.Carlisle s Esme stáli nad námi a šťastně nás pozorovali.Nakonec jsem se podíval na Bellu,kteráprávě umírala v hrozných křečích, kvůli chybějicím mezerám (mě tak též pozorovala).Z jejích očí byla vidět nehynoucí láska.Usmál jsem se na ni a zmocnil jsem se jejich rtů, ovšem dýchání z úst do úst moc nepomáhalo. Díky svým mezerámve vzdělání Bella toho dne skonala hroznou smrtí.Připadalo mi,až ne fér (někam ty ztracené čárky přibýt musely),jak jsem si připadal šťastný… "Sbohem Bello" zašeptal jsem a v duchu se radoval, kterak jsem s tou omezenou bytostí zacvičil.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 24. října 2009 v 13:57 | Reagovat

xD Super konec, ale tahle je jedna z těch z toho starýho blogu, že?:D stejně jak ta předtim s tim dracem a harrym..xD

2 AranisLea AranisLea | 13. května 2012 v 14:56 | Reagovat

Fajn, jedno se autorce nechat musí - neprzní naši řeč tolik, jako kikikio, ale i nedostatek mezer mě buší do očí. Člověk se u toho dost často nasměje a ten konec byl bomba :D

3 AranisLea AranisLea | 13. května 2012 v 14:57 | Reagovat

[2]: Teď sem myslela hlavně ty komentáře, ale dost se nasměji i u těch chybějících mezer.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama