Září 2009

22. Hledá se kamarád, zn. chlupatý

27. září 2009 v 21:09 Napotřetí to dokážu!!!
Možná si v téhle kapitolce neužijete kopec srandy, ale snad mi to odpustíte x) Věnuju ji všem, kdo si ji přečtou. A limit? Osm komentářů. A odpusťte mi, že Remus trpí Edwardovským syndromem neustálého pocitu viny x)
xoxo
Sasanka

Nemá cenu - písnička

26. září 2009 v 15:16 Básničky
Zase jsem si hrála a složila jsem text k písničce. Sice to nevychází tak úplně všude, někde musíte zazpívat dvě slabiky na jednu dobu, jinde zase nějakou protáhnout, ale to jsou detaily. Ten můj text mjá naprosto opačný charakter než originál, který je vlastně o jakémsi světle na konci tunelu. Je o tom, že i když se všechno zdá být špatné, tak je ještě naděje a důvod bojovat. Tenhle je přesně o opaku. O tom, jak už některé věci nemají smysl. Možná trošku depresivní.Snad se bude líbit, dala jsem si na něm docela dost záležet.


Přijela k nám pouť!

26. září 2009 v 14:26
A já se musím s něčím pochlubit.
Včwera večer sem s holkama vyrazila na ukrovou vatu a horskou dráhu. A na střelnici! A poprvé v životě mi něaký kluk vystřelil kytku!!! I když to byl bejvalej spolužák z druhý třídy a ještě sem mu musela pět korun pučit. A navíéc, jsem si jednu kytku vystřelila sama!!!! Kdybyste věděli jakou z toho mám radost :D

btw, víte, co s estalo? Zamilovala jsem se do písničky od Hilary Duff... SOmeone's watching over me. Pořád si ji zpívám, pořád ji poslouchám, už jsem si ji přeložila, už jsem se ji naučila hrát na piáno a teď k ní píšu svůj vlastní text. Moc mi to nejde, zasekla jsem se na refrénu.... Ale je prostš úžasná!! A obecně teď Hilary poslouchám víc než předtím... No ale to je fuk x) koho to zajímá, že??? Mějte se tu a pozdravujte rodinku!

xoxo
Sasanka


9. kapitola - Útěk

25. září 2009 v 19:08 (Ne)konečně (ne)živá
Víte, co jsem zjistila? Že mě tahle kapitola strašně bavila psát, ale po přečtení prvního odstavce mě to přestalo bavit číst. Nevím jak vám, ale mě příjde pěkně nudná. Ale napsala jsem ji strašně ráda. Chápete? Věřim, že jo... Jinak, možná už si nepamatujete, co bylo v minulé kapitole. Pro připomenutí: GiGi se pohádala s Carlislem, protože chtěla jet za mamkou do Woods Hole, ale ten jí to zakázal. Víc se tam toho prakticky nestalo (to jenom já jsem to rozepsala do dvou stránek)...
Komentářový limit pro tuhle povídku dávat nebudu, protože nevím, kdy se zase dohrabu k nějakému dalšímu dílu. Vždycky když nějakou kapitolu napíšu, hned začnu přemejšlet jak odvíjet děj dál. Je to jako když večer zaklapnete rozečtenou knížku a až do rna přemýšlíte, co se asi tak stane příště. Prostě nevíte, co se stane, tak si jenom můžete představovat různé varianty. A já vlastně taky nevím, jak to dál bude pokračovat, prostě jenom doufám, že na to brzo příjdu. No nic, nechám toho žvatlání, nebo bude ten úvod delší než samotná povídka.
Báj Báj!

21. Velká noční špionáž

22. září 2009 v 16:10 Napotřetí to dokážu!!!
Páni, ani by mě nenapadlo, že se limit splní tak rychle... Stihli jste to dřív, než já vůbec začala psát, takže jsem to musela všechno dohánět v docela velkým presu :D Ale pro vás cokoliv... Sice máme v tomhle díle velkou akci :D Ale nelíbí se mi, jak je to napsané... Možná budete mít jiný názor x)

Běžím, běžím -BUM- a ležím x)

22. září 2009 v 15:54 Popelnice
Jsem to ale tvor nešikovný! Podařilo se mi natánnout si vazy v koleně a narazit takovou kůstku, co spojuje palec na noze s patou (na té samé noze, ne na té druhé... to dá rozum).
Tenhle výkend byl u nás Tanfest. To je TANeční FESTival (kdyby to někomu nedošlo, název je složený ze zkratek obou slov, ale tak tupé čtenáře já určitě nemám, takže předpokládám, že vám to všem došlo, protože jste všichni chytří) v našem městě zaměřený na scénický tanec. Kdyby někdo nevěěl, co je to scénický tanec, mám pro vás vysvětlivku...
Představte si baletku. Váborně, teď z ní sundejte trikot a navlíkněte ji do tepláků a nějakého pohodlného tílka, na ruku jí přidejte potítko a vlasy stáhněte do normálního culíku. Máte? Skvělé, pokračujeme... Teď jí sundejte i ty špičky a postavte ji na zem celým chodidlem. Trošku zrychlete její pohyby a udělejte je pon+kud těžkopádnější. Přidejte si nějaké prvky moderního tance (klidně i ze streetu a podobných) a voiláá! Máte scéňák :D
Inu, abych se dostala zpátky k tanfestu. Měli jsme vystoupení v neděli večer pro veřejnost. Samozřejmě, že se na mě nepřišla podívat ani maminka ani žádná z mých kamarádek, ale já jim to moc nezazlívám. Komu by se taky kvůli pěti minutám, kdy mě uvidí, chtělo sedět dvě hodiny v divadle a celou dobu koukat na taneční čísla, nad kterými se zvwedá žaludek (tím mám na mysli víly Amálky a podobně.)
Na konci choreografie mám jednou strašně rychle oběhnout jeviště a potom strhnout ze země bílou pásku. To má vlastně symbolizovat odpoutání se od stereotypní nudě dní. No a jak tak běžím a běžím, najednou se mi noha zamotá do černého hadru na straně (nemyslím nějaký hadr na zem,i, ale ty černé šály, co jsou v divadlech... víte,ne?),. Potom jsem chvilku letěla a pak už jsem jen ležela. S vypětím všech sil jsem se ale během pár vteřin zvedla, pomalu jsem doběhla k té pásce, strhla jsem jí a zapajdala jsem do zákulisí. Všichni tvrdili, že to vypadalo, jako by tam ten pád byl naschvál. Jako by to znamenalůo, že se od toho stereotypu dokážu odpoutat i přes všechny překážkyx, které mi život nastraží. Nikdo nepoznal, že jsem spadlůa omylem. Ale co je mi platné jak to vypadalo, když teď pořádně ani nemůžu chodit. Do toho nám opravují výtah, takže se do pátého patra belhám docela obtížně. A aby toho nebylo málo tak třídu máme taky až úplně nahoře!!
Prostě zákon schválnosti funguje stoprocentně :D

xoxo
Sasanka (zraněná a ubelhaná)

20. Poslouchat za dveřmi se nevyplácí

15. září 2009 v 17:51 Napotřetí to dokážu!!!
Moc to jako neřešte... Sice jsem to nechtěla takhle napsat. Ano, bylo to v plánu, ale až tak za tři kapitoly. Teď se mělo stát něco úplně jinýho, takže to budu muset nějak jinak zaonačit a nacpat to do příští kapitoly. No, co ještě říct? Snad jen, že byste moc neměli koukat na spisovnost, mám dneska extrémně nespisovnou náladu, takže většina přídavných jmen končí -ej a podobně. Však vy to přežijete... A to už bude asi všechno...
MOMENT! Ještě limit :) Zvedám na sedm, to je podle mě ještě docela skromný požadavek... A už vážně mlčim a čtěte, komentujte, užívejte si to )nebo tenhle článek prostě jenom ignorujte

Jedno velké SORRY!

15. září 2009 v 14:52 Popelnice
Sice jsem slíbila, že jakmile bude pět komentářů k poslední kapitole NTD, bude další díl. Už jsem ho měla skoro celý napsaný, a když jsem ho dala do rozepsaných, napsalo mi to neautorizovaný přístup a celý článek se mi smazal. Přitom jsem kontrolovala, že se vždycky každý tři nebo čtyři minuty sám automaticky ukládá.
Takže to musím sepsat celé znovu, problém je v tom, že už nevím, co všechno jsem tam psala. Tak možná bude chvilku trvat, než se tu ta kapitola objeví, protože teď na nějaký velký psaní vážně nemám náladu. Takže ještě jednou se omlouvám.

xoxo
Sasanka

Co dokáže chemie!

14. září 2009 v 20:37 Moje malůvky
Víte, nikdy jsem nepatřila k těm slečnám, co všude čmárají svoje jména, následně je zdobí a ještě upravují na počítači. Většinou, když chci zahnat nudu, jednoduše nakreslím nějaké oko a je to. Jenže když máte před sebou nudnou hodinu chemie a po ní ještě nudnější fyziku, začne vám z toho harašit.


Jistá dávka OriginalitY!

13. září 2009 v 15:02 Popelnice
Ano, zachvátila mě tvůrčí nálada a já stvořila... ehm... No prostě jsem do motta napsala procentuální stav aktuálně psaných kapitolovek. Je to tak trošku opsané od Kaku, které to ale určitě vadit nebude, protože je ráda, když někdo dokáže ocenit její dílo...
No nic, to jen abyste se nelekli, co to na vás pod beruškou kouká za chrůzy x)
Jo a ještě pořád není splněný komentářpvý limit u NTD!!! a dokud ho nesplníte, tak žádná další kapitola nebude, i kdybych už měla napsanou celou povídku až do konce...
Howgh (bo jak to ty indiáni říkali, když domluvili)

xoxo
Sasanka