15. Rendez-vous

24. června 2009 v 14:36 |  Napotřetí to dokážu!!!

Konečně to rande... Když jsem to psala, užila jsem si to víc, než bych čekala. Bavilo mě to. Je to sice docela nešikovně utnuté, ale hned, jak zveřejním tenhle článek, pokusím se psát dál. Ale kdybych to neusekla, byla by ta kapitola zbytečně dlouhá (kolem tří až čtyř stránek.) Uvidíme jak rychle půjde ta druhá část, ale do pátku by to tu rozhodně mělo být x)
Ještě trošku k názvu téhle kapitoly. Je to francouzsky, čte se to randevú a znamená to schůzka.


Ještě před vstupem haly, kde jsem se měla se Siriusem sejít, jsem si zalezla za roh a trošku na sebe jukla do zrcátka. Všechno je v pohodě, vlasy mi nikde netrčí, řasenka není rozmazaná, kruhy pod očima skvěle zamaskované, stejně tak všechny pupínky a podobné nežádoucí věci, které by se mi zničehožnic mohly objevit na obličeji. Zrcátko jsem schovala do kapsy, nasadila jsem svůj nejlepší úsměv, o kterém jsem si myslela, že je svůdný, a vyrazila jsem. Sirius tam opravdu byl. Tak jako ležérně se opíral o jeden z parapetů a pohazovalsi s malým míčkem.
"Ahoj" povídám trošku přiškrceným hlasem.
"Ahoj." odpověděl on ANI TROŠKU přiškrceným hlasem. "Tak půjdeme?" načež shoval míček do kapsy, odlepil se od zdi a položil mi ruku majetnicky kolem ramen. Všichni se po nás začali otáčet, jakoby ještě nikdy neviděli Siriuse s nějakou holkou (to byl dobrej fór).
Vyrazili jsme ven. Sirius celou cestu cosi vykládal, ale víc než slova jsem vnímala tón a barvu jeho hlasu. Naprosto netuším, o čem mluvil, ale poslouchalo se to dobře. Má celkem uklidňující hlas, takový drsný a strašně cool, a přitom zároveň teplý a milý. Já ho prostě žeru...
"Půjdem dovnitř?" ptá se najednou. Jako zázrakem jsem zaregistrovala co po mě chce. Stáli jsme před Třemi košťaty. Copak jsme už došli až sem??
"Tak jo" odpověděla jsem, hlas ještě pořád jako kdybych měla moc těsnou kravatu (neměla jsem žádnou kravatu). S takovouhle už mě nikdy nikam nepozve, když budu pořád tak málo komunikativní. Za celou dobu, co jsme spolu, jsem řekla tři slova. Úspěch, teď si nejspíš myslí, že jsem ta nejnudnější a nejobyčejnější holka, kterou kdy potkal. Jestli honem rychle neřeknu něco pohotovýho nebo vtipnýho, můžu se otočit a vrátit se do hradu.
Zrovna jsem se chystala nadechnout, že pronesu něco zajímavýho, když k nám přišla servírka. V puse měla žvejkačku a ve vlasech vmotanou tužku jako takovou tu hůlku, co si s ní upevňovaly drdoly gejši. "Co to bude?" zeptala se znuděně.
"Piješ kafe?" zeptal se mě Sirius.
"Jo"
"Takže dvakrát kafe" objednal a servírka zmizela.
o-ou
Kafe nesnáším, chce se mi blinkat už jenom když ho vidím, a teď ho budu muset vypít??? Ale možná, že když řeknu, že si musím odskočit, a před odchodem na dámy se ještě pořádně "napiju" - nepolknu a nechám všechno v puse - budu to moct na záchodě vyplivnout. Potom stačí loknout si třeba jenom dvakrát nebo třikrát a dopíjet to nemusím úplně do dna. Skvělý plán!
Servírka nám kafe přinesla. Ovanula mě libá vůně a začal se mi pomalu zvedat kufr. Vydržíš to, Lis, vydržíš to. Budeš muset. Začala jsem dýchat pusou a hned to bylo trochu lepší.
"Tvoji rodiče jsou oba mudlové?" zajímal se Sirius.
"Jo" komunikativní, komunikativní.... "Občas je to trochu otrava. Myslí si, že čarování je jenom máchání hůlkou a vykřikování nesmyslných slov."
"Přál bych si, aby byli moji rodiče mudlové..." povzdechl si.
"Proč? Vadí ti, že čarují? Aspoň jsi už od mala věděl, jak to mezi kouzelníky chodí. To já si nejdřív jenom myselela, že si ze mě někdo utahuje, když mi v jedenácti letech přišel dopis..."
"Ty... to u nás doma neznáš." už nezněl tak v pohodě a nad věcí. Teď to znělo spíš jako kdyby mi říkal něco, o čem ještě nikdy s nikým nemluvil. Třeba vážně ne. Obejmul hrníček rukama, jak je to občas vidět u starých lidí a porkačoval. "Všichni vždycky chodili do Zmijozelu. Máma, táta, všichni moji sourozenci... Jsou posedlí čistou krví a už jenom tím, že já jsem skončil v Nebelvíru jsem podle nich poskrvnil pověst rodiny. Ty takové problémy mít nemůžeš. Tvoji rodiče neřeší, jestli jsi v Nebelvíru nebo ve Zmijozelu. Je jim jedno, jestli se stýkáš s čistokrevnými nebo jinými kouzelníky."
Aniž bych přemýšlela o tom, co dělám, zvedla jsem svůj hrníček a pořádně jsem se napila. Hltala jsem plnými doušky a teprve po chvíli mi došlo, co to vlastně piju. Všechno se to ve mě zvedlo, právě vypité kafe se nejspíš chtělo ještě jednou podívat na svět...
"Promiň" zahuhlala jsem s rukou přes pusu a utíkala jsem jako o život na záchod. Cestou jsem někoho srazila ale koho, to jsem si nevšimla. Doběhla jsem na záchod, otevřela dveře kabinky, odklopila prkýnko a... No, dovedete si všichni představit, co následovalo.
Sesunula jsem se na podlahu, tváří jsem se opřela o studené kachličky a ještě pár minut jsem tam takhle seděla, abych se aspoň trochu vzpamatovala. Když jsem myslela, že už zvládnu chodit, zvedla jsem se, vypláchla si pusu a vrátila se zpátky ke stolu.
Sirius si hned všimnul mé pobledlejší pleti. "Není ti nic? Seš bílá jak stěna..."
"To bude v pohodě" přece nepřiznám, že jsem se z toho kafe pozvracela.
Jenže Sirius se nedal zas tak lehce odbít. "Nemám tě odvést zpátky na hrad na ošetřovnu?"
"Ne" trvala jsem na svém. "Potřebuju jenom na vzduch, to je všechno."
Takže jsme zaplatili a vyšli jsme ven. Jakmile mě ovanul studený vítr, hned se mi udělalo líp. Jako bych se znova narodila. Začala jsem si lámat hlavu s tím, kam půjdeme teď. Nikam dovnitř nemůžu, pořád se necítím zrovna fit, ale den je ještě mladý a byla by škoda zabočit to směr Bradavice.
"Tak kam půjdeme teď?" předběhl mě Sirius se svou otázkou. Ale tu jsem chtěla položit já!
"Vůbec nevím." připadala jsem si bezradná a už zase tak nudná... "Ale nemůžu se teď ani přiblížit k žádný hospodě, podniku... K ničemu, kde se prodává jídlo byť v té nejprimitivnější formě."
"Tak to bych o jednom místě věděl." řekl, vzal mě za ruku (!!!) a odváděl me cestou, která vedla ven z Prasinek. Proč mám pocit, že to řekl spiklenecky?
Šli jsme ani ne pět minut, a už jsme byli téměř venku z vesnice. Je opravdu hodně malinkatá. Poslední dům, který stál ještě před námi, byla Chroptivá chýš.
"Nechceš jít dovnitř, že ne?" zeptala jsem se s obavou v hlase.
"Jasně že jo!"
"Ne, tam mě nedostaneš. Vždyť tam straší!" to už jsem dostala strach... Začala jsem se bát toho, že bych se vevnitř mohla bát. Jak slaboduché...
"Ale jdi ty. Je to úplně obyčejný starý barák, který v noci vydává úplně obyčejné zvuky, jako je vrzání, skřípání a podobně. To staré baráky dělají. Jenom to lidé občas nafukují do obřích rozměrů."
Nikdy, opakuju NIKDY se nikomu nepovede dostat mě dovnitř Chroptící chýše, ani Siriusovi i když je nádhernej, úžasnej, oslnivej, krásnej a já nevím co všechno. Prostě ne! Kategoricky odmítám se prahu té budovy jenom přiblížit...
Nakonec jsem tam vešla. Stačil jediný pohled do těch Siriusových pichlavě černých očí a kolena mi zrosolovatěla natolik, že bych šla jakýmkoliv směrem, jenom kdyby do mě někdo trošku strčil, aby mě rozpohyboval.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaku Kaku | Web | 24. června 2009 v 15:18 | Reagovat

Tak a teď je tam někdo přepadne a zabije! :D:D Ne, dobře...doufam, že ne. :D
Jinak moc super. :-)  :-)
Lis se dělá špatně z kafe? Ne, že bych ho pila, ale nikdy jsem neviděla někoho, komu by z něj bylo zle. :D:D
Prej: "Kategoicky odmítám se prahu té budovy jen přiblížit... Nakonec jsem tam vešla." Z toho jsem nemohla. :D
Prosimtě, nenapínej mě nebo prasknu.  :-P  :-x

2 Ainë SB ♥ Ainë SB ♥ | Web | 24. června 2009 v 18:57 | Reagovat

Dokonalý  :-D Kdybych měla pít kafe já, dopadnu úplně stejně :-! Ale já bych si ho neobjednala ani za nic! Nejlepší je ta věta: Začala jsem se bát toho, že bych se vevnitř mohla bát.  :D

3 Mary - Alice Mary - Alice | Web | 24. června 2009 v 19:53 | Reagovat

Já prostě nemůžu  :-D  Rychle napiš pokráčko jsem napnutá jak kšandy!!!  ;-)  :-D  :-)

4 katuse katuse | 25. června 2009 v 17:42 | Reagovat

Nemám slov...si pjostě moje šikulka šikovná....já bych se z kafe po(víte co)nemohla...já bych bez kafe občas po ránu nedala ani ránu...ale honem dalsííí

5 Katk@ - SB Katk@ - SB | Web | 26. června 2009 v 10:54 | Reagovat

Takhla kapča je super! Já vím, že to píšu vždycky, ale tentokrát je to víc super než obvykle. :-D Nepřipadá mi to krátké, tahle délka mi vyhovuje.

6 Lizz Lizz | Web | 27. června 2009 v 12:13 | Reagovat

ahoj..xD super kapitolka....xD tfuj.. kafet ky nesnášim..xD prej nikdy tam nevlezlu...xD jo jo...xD sliby chyby..xD ae úžasný...xD

7 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 29. prosince 2009 v 12:38 | Reagovat

já bych tam asi šla....samozřejmě podělaná strachy, slzy na krajíčku.....XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama