Vlastní charakteristika - Kontrolní slohová práce

6. dubna 2009 v 21:08 |  Úvahy
Když jsme měli psát tuhle práci, říkala jsem si, že prostě nesmím psát zas tak dlouhej román, protože by to bylo trapný x) Nakonec jsem se dostala jen n tři stránky a kousek x) Mno, nwm, jetsli to někdo bude číst, ale dát to sem můžu x) možná to bude na dlouhou dobu jediný příspěvek x)
Jo a ruka už mě nebolí.... ale nějak nemám inspiraci, takže stejně toho moc nenapíšu...
A keště něco.. tohle už je nějaký čas :d takže údaj, že je mi skoro patnáct už neplatí x) už asi dvanáct hodin x) No a je to psaný pro učitelku, takže tam pak ke konci je oslovení, ale mě so to nechtělo předělávat...




Vlastní Charakteristika

Tak jo, mám napsat něco o sobě, takže začnu nejspíš se základními údaji. Jmenuju se Iveta, je mi (skoro) patnáct let, chodím na základku a potom mířím na jazykové lyceum.
Díky mé vysoké postavě se často setkávám s přezdívkami jako Eiffelovka, Žirafa a další. Člověk si po čase zvykne, ale jako naschvál všechny moje kamarádky měří necelý metr sedmdesát. Já se svými pěti centimetry navíc dost často vyčnívám z davu. Mám dlouhé vlasy a jsem na ně patřičně hrdá. Rostou mi přímo závodním tempem, ještě před dvěma roky mi sahaly sotva po ramena, dnes už jsou dlouhé pod lopatky. Dřív jsem také nosila brýle, ale od té doby, co se maminka svolila ke koupi kontaktních čoček, lze mě jen výjimečně zahlédnout se skly před očima. Fakt, že mi už tři čočky kamsi emigrovaly radši ponechám bez komentáře. Myslím si, že i když nemám postavu modelky, perfektní pleť, dokonale souměrný obličej a úchvatné křivky, nejsem přímo ošklivá. Průměrná je lepší slovo.
Mám hrozně ráda všechno sladké (až na bílou čokoládu). Zaručeně největší hlad mívám v deset hodin večer, takže jen zvesela kynu a čekám, až nastane den, kdy už neprojdu dveřmi. Zatím jsem se k tomu stádiu ještě nedostala, ale myslím, že už to nebude trvat dlouho.
Taky si myslím, že jsem šílená. Projevují se u mě všechny tři příznaky šílenství (nutno podotknout, že jsou to příznaky, které jsem po dlouholetém zkoumání vlastní osobnosti sama vymyslela). Za prvé - povídám si sama se sebou nebo promluvám k lidem a věcem, které mi nemohou odpovědět. Moje věčné rozhovory s bráchovou učebnicí přírodovědy už nikoho z rodiny nevyvádí z míry. Za druhé - Dělám věci, o kterých nevím, proč je dělám. To, že stojím pět minut na chodníku a pozoruji rozsvěcející se pouliční lampu, je u mě ještě normální jev. Za třetí - čas od času jsem přehnaně aktivní. Nedávno jsem byla celý týden nemocná a pravidelně jsem od rána do večera pobíhala po bytě s hadříkem v ruce a utírala prach i z těch nejčistších ploch. Závěr? Měla bych se nechat vyšetřit, jestli náhodou netrpím nemocí šílených krav (popřípadě zápalem kosti od blbosti).
Teď by se hodilo napsat, co mě baví, a co naopak ne. Protože jsem tvor od přírody líný, bude celkem obtížné najít nějakou, jakoukoliv aktivní činnost, kterou bych se nestyděla napsat do vlastní charakteristiky. Můj perfektní den začíná ve tři odpoledne, kdy se probouzím po prospané noci v péřových peřinách, pokračuje válením se v posteli a je zakončen pozdě večer s něčím dobrým v břiše, taktéž na lůžku. Co tedy napsat k mým mimoškolním aktivitám? Pokud se mi nechce celý den prolenošit (i to totiž člověka omrzí), tak celkem ráda tancuju. Někdy dokážu tancovat i několik hodin v kuse. I když se jedná spíš o ojedinělý situaci. Mnohem častěji odpadávám celá udýchaná po první písničce. Ovšem to nic nemění na skutečnosti, že bez tancování bych nevydržela déle než měsíc. Tancuju scénický tanec, na docela dobré úrovni. Málokdo chápe, o co jde. Ve zkratce je to jistý druh tance, který kombinuje prvky jak z baletu, tak z moderny.
Dál by se za aktivní činnost mohlo považovat hraní na klávesy. Nechci znít vychloubačně, ale myslím si, že hraju celkem dobře. Nemůžu se sice rovnat s hudebními génii jako jsou Bach nebo Mozart, ale když mám před sebou nepříliš těžký notový zápis, dokážu ho zahrát bez větších obtíží. Chodila jsem asi pět let do hudebky, ale moc mě to nebavilo. Unavovalo mě věčné trénování stupnic a etud. K pořádné písničce jsem se dostala jednou za uherský rok. Od té doby, co už na hodiny nechodím, baví mě hraní o poznání víc. Skoro není den, kdy bych nesedla ke klávesům a nezahrála si aspoň kousek nějaké skladby. Jednou bych chtěla ve svém vlastním bytě mít místnost plně rezervovanou pro velký klavír. Mým snem je černé křídlo, protože elektrikou vyrobený zvuk z klavíru se nemůže ani náhodou rovnat zvuku klavíru.
Mám ráda cizí jazyky. Od páté třídy se učím povinně angličtinu, tenhle školní rok jsem začala s francouzštinou. Často si jen tak pustím písničku, při jejím poslouchání zároveň čtu text a snažím se přeložit, co se dá. Čas od času si musím vypomoct slovníkem, popřípadě jsem nucena zapojit veškerou fantazii, abych odhadla, co tím daným slovem skladatel písně myslel.
Nebaví mě sport a to téměř v jakékoliv podobě, ať už aktivní nebo pasivní. Nechápu lidi, kteří dokáží celý den strávit před televizí sledováním všech možných i nemožných sportovních přenosů. Například fotbal, nudnější sport jsem snad nikdy neviděla. Nějaký fotbalista po minutách úmorného snažení konečně získá míč, běží s ním přes celé hřiště, kde mu ho odkopnou na druhou stranu a on zase běží zpátky, aby míč znovu ukořistil, načež se celý proces opakuje zas a znovu do nekonečna. Hokej taky nepatří mezi mé favority. Na naší titěrné a nepříliš kvalitní televizi jsou hokejisté tak malí, že nejde rozeznat ani jakou barvu dresu mají, tudíž vůbec nevím komu fandit a při kterých gólech mám nadšeně skákat po pokoji (A to neberu v potaz fakt, že gól bych s největší pravděpodobností vůbec nepoznala, protože puk se na miniaturní obrazovce změní v neviditelnou špendlíkovou hlavičku zmateně poletující po ledu). Když není zbytí, jsem ochotná zahrát si volejbal. Možná ještě bruslení a lyžování překousnu. Kdysi dávno pradávno jsem měla ráda kolečkové brusle, ale potom, co jsem si na nich rozedřela celé tělo, jsem na ně zanevřela.
To byl "krátký" výčet věcí které mě baví, respektive nebaví.
Za další bych se chtěla chvilku věnovat škole. Obvykle nemám ráda slohovou práci na téma "Jaký jsem žák", ale když potřebuju zaplácat místo ve vlastní charakteristice, hodí se mi jakékoliv slovo navíc. Podle mého se učím opravdu dobře. Skoro bych řekla, že to ani o moc líp nejde. Jenže rodiče se mnou můj názor očividně nesdílejí. Asi si myslí, že mám na víc. Nechápu, co by na mém vysvědčení chtěli lepšit (Že by mi připsali k jedničkám hvězdičky?). Hlavně táta, ten je s mými známkami pořád nespokojený. Když donesu jedničku, bere to jako samozřejmost. Jakmile si dovolím donést něco jiného, už je oheň na střeše. Přitom on sám školou prolézal s odřenýma ušima. Každý by si měl zamést nejprve před svým prahem.
Moje nejoblíbenější předměty jsou angličtina, francouzština, mám docela ráda chemii a češtinu. Nevadí mi ani přírodopis nebo dějepis. Naopak nesnáším fyziku, matematiku a zeměpis. Fyzika mi přijde naprosto nudná, nezáživná a celkem i zbytečná. Navíc mi vůbec nejde, nevyznám se ve všech těch diodách, alternátorech, rotorech a motorech.
Jednou by mě bavilo dělat třeba překladatelku. To je pro mě vlastně ideální zaměstnání. Mohla bych celé dny trávit doma, pracovala bych, kdy by se mi zachtělo. Pravidelná pracovní doba spojená s vysedáváním v kanceláři by mě zabila. Bavilo by mě překládat knížky. Člověk si počte a nemusí si za spoustu peněz nakupovat knížky ve velkém. Na tuhle práci mám ty nejlepší předpoklady (bez jakéhokoliv přeceňování, myslím, že bych na to měla). Jen si to vemte, baví mě jazyky a mám na ně jistý cit, něco jako šestý smysl. Ráda a docela dobře píšu (Myslím, že například za tuhle slohovku se nemusím stydět). No nejsem na tu práci ideální? Já myslím, že jako překladatelka bych se uživila celkem obstojně.
Pokud vím, tak to nejdůležitější na vlastní charakteristice je popis vlastností. No, možná ne nejdůležitější, ale rozhodně velmi důležitý. Co říct o mých vlastnostech? Jsem strašně náladová. V jednu chvíli se na všechny směju, jsem milá a vlídná. Potom mi něco "přeletí přes nos" a ve vteřině je ze mě bručoun. Dokážu se naštvat kvůli maličkosti, ale maličkost mě stejně snadno dokáže i potěšit.
Ráda bych o sobě napsala, že jsem cílevědomá, ale bohužel nemůžu. Málokdy dosáhnu svého vytyčeného cíle. Právě proto už bůhvíkolik let hubnu do plavek, už tři roky se učím hrát na kytaru, od minulého léta se učím italsky a už před pár dny jsem si chtěla koupit nové kalhoty. Zatím jsem nedokázala udělat ani jedno. Vždycky si najdu nějakou výmluvu. Proč bych zrovna dneska začínala s dietou, když léto je ještě daleko a můžu začít hubnout zítra? Na kytaru nehraju, protože se brácha ještě pořád nezapsal do hudebky a sama se učit přece nemá smysl. Italštinu se začnu učit opravdu už od zítřejšího dne, dneska se mi ještě nechce. Kalhoty si skočím koupit v pondělí, až budou mít nové zboží, teď na to nemám náladu. A tak odkládám všechno donekonečna. Nakonec mi při pohledu na teploměr dojde, že na hubnutí do plavek už nezbývá čas. Týden před odjezdem na dovolenou do Itálie si uvědomím, že stále umím italsky jenom pozdravit a to ještě ke všemu se špatným přízvukem. Tak do dopadne vždycky a u všeho. A když si jako cíl vytyčím konečně se naučit občanku, většinou sešit otevřu až se zvoněním na hodinu.
Taky by se o mě dalo říct, že jsem nespolehlivá. Věčně chodím pozdě, často zapomínám všude možně válet své věci. A tak není výjimkou, že ve škole se zděšením zjišťuju, že úkol, který jsem včera večer psala asi půl hodiny, leží stále na stole připravený na podepsání. Stává se mi, že se klidně i třikrát musím vrátit pro něco domů, než skutečně odejdu pryč. Jednou je to mobil, podruhé peněženka, jindy třeba cédéčko, které už druhý týden vracím původnímu majiteli.
Jsem zlomyslná a sebestředná mrcha. Často bývám na ostatní hnusná, posmívám se jim, nadávám jim. Vím, že bych to neměla dělat, ale ze mě ta zlomyslná poznámka vyletí sama, aniž bych nad ní nějak moc přemýšlela. Paradoxně věřím v karmu, neboli "Všechno, co provedeš ostatním se ti jednoho dne vrátí. To dobré i to špatné". Jenom čekám na den, kdy se mi všechno to, co dělám ostatním, vrátí. Ten den nepřežiju.
Koukám, že je to tady samá špatná vlastnost, tak se pokusím vymyslet něco kladného. To už je úkol o poznání složitější, já nedisponuju nikterak velkým množstvím pěkných vlastností. Přemýšlím, že asi žádnou nemám, jenže každý člověk nějakou mít musí. Nejsem milá, nejsem přátelská, nejsem schopná vcítit se do druhého, rozhodně nejsem autoritativní typ, nepatřím mezi ohleduplné lidi. Snad jen vím, kdy už je dost. Poznám, kdy už se nevyplatí dál pošťuchovat učitelku, rozeznám chvíli kdy mamce přetékají nervy a není vhodné se s ní dál hádat. Taky umím mlčet a když slíbím, že nic neřeknu, znamená to, že nic neřeknu. Protože kdybych to řekla třeba jen jedinému člověku, už by to znamenalo, že jsem porušila slib. Nenechám se přemluvit ani větou "Neboj, já to nikomu neřeknu". Protože přesně tu větu jsem já řekla tomu, kdo se mi se svým tajemstvím svěřil, kdybych ho teď vyzradila, už bych svůj slib porušila. A ta jedna jediná osoba, které bych všechno řekla by se nechala podobně ukecat na přísaze mlčení a také by to řekla jenom jednomu člověku. Už vidím, jak by se drby rychle šířily, kdyby si každý přidal jedno slůvko. Vždycky mlčím asi proto, že já sama taky nechci aby někdo vytroubil do světa moje tajemství.
Taky jsem schopná sebekritiky, což spousta mých vrstevníků nedokáže. Už jenom v naší třídě bych takových lidí našla spoustu. Nebudu je jmenovat, ale na přání jsem ochotná sepsat přesný a poměrně dlouhý seznam. Dokážu odhadnout, co se mi povedlo, co vůbec a co bych mohla ještě zlepšit. Sama vím, kde je ta má pomyslná hranice schopností, kterou nejspíš nikdy nepřekročím, ale snažím se držet co nejblíže té hranici. Nikdy se nepřeceňuju, většinou se nepodceňuju. Prostě vím, na co mám a na co ne. To je občas hodně důležité, hlavně v situaci, která je teď velmi aktuální - přijímací zkoušky. Přesně dokážu určit, na kterou školu bych se dostala bez problémů, kde bych musela trochu zabojovat a jaká škola by byla pod moji úroveň.
Teď se musím k něčemu přiznat, jsem hrozný strašpytel. Bojím se všeho a všech. Je zvláštní, že strach z pavouků se u mě neobjevuje. Štítím se jich, při pohledu na to osminohé odporné stvoření mi běhá mráz po zádech a po těle se mi objevují pupínky. Mám strašný strach ze tmy. I když ani ne tak ze tmy, jako spíš z toho, co by se v té tmě mohlo skrývat. Vždyť v každém stínu může být nějaké strašidlo, za každým stromem se v temnotě může krčit vrah s kudlou v ruce, připravený mě zabít, jakmile se k němu dostanu moc blízko. Bojím se výšek, hlavně, když musím stát na nějakém vysokém bodě, kde je jen opravdu nízké zábradlí. Zvládnu pohled z nejvyššího patra paneláku, nevadí mi letadlo, ale na okraji strmé skály bych nemohla stát ani chvilku. Buď bych omdlela, nebo bych se pozvracela. Můj strach z vos a podobných pruhatých zvířátek (teď nemám na mysli zebru, ale spíš včely nebo sršně) skoro hraničí s fobií. Kdykoliv se nějaká vosa ocitne v mé blízkosti, ječím jako smyslů zbavená. Na pravidlo, že se má člověk co nejméně hýbat a čekat, až obtížný hmyz odletí, v tu ránu zapomenu.
Koukám, že už jsem popsala docela dost místa a nechci, aby Vás, paní učitelko, bolely z toho čtení oči, proto to asi shrnu. Prostě jsem jaká jsem a nehodlám to kvůli nikomu měnit. Každý si může myslet svoje, ale já se kvůli němu nepředělám. Stojím si za svým názorem (vida, máme tady další dobrou vlastnost, ono jich asi bude víc), a i když ho nehodlám nikomu vnucovat, nenechám si ho od někoho vzít. I když se spoustě lidí zdám divná, já myslím, že je to jenom jiný způsob jak říct výjimečná nebo jedinečná. A radši budu "divná", než abych byla obyčejná a stejná jako všichni ostatní v davu. To by mě nejspíš ani nebavilo.
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Míša Pártlová Míša Pártlová | Web | 6. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

Nádhera a ještě jednou nádherna. Umíš to podat... Ani nevím jak jsem se na Tvůj blog dostala ani proč jsem začala číst tento článek, ale velice mě to upoutalo... =)

2 Lizzie Lizzie | Web | 7. dubna 2009 v 9:18 | Reagovat

úžasný..xD a si taky trpeim tou emocí šílenejch krav, ale spíš bych to nazvala chronický zatmění mozku... (obdobné příznaky... civění na lampy, samomluva, úklid(a to už je u mě co říxt.. já a uklzet.. nikdy!.. jenom v záchvatu..xD)) ale jinak super..xD jak skoro 15-tiletá??..xD ale ne dobře v tej době cos to psala to asi byl aktuální..xD tkže super..xD jink kdyb bude nějaká kapča k něčemu?..xD

3 Anča :-* Anča :-* | Web | 7. dubna 2009 v 14:00 | Reagovat

Tyjo kdybych já tak uměla psát slohovky :D je to super :) a dobrých vlastností máš fůru !! jsi vtipná, krásná, soucitná, vždycky mi dokážeš poradit.. prostě moje zlatooo :-*

4 Nici Nici | Web | 8. dubna 2009 v 14:18 | Reagovat

moc hezky napsaný :)) a koukám, že toho máme docela dost společnýho :D

5 Ainë SB ♥ Ainë SB ♥ | Web | 8. dubna 2009 v 16:59 | Reagovat

Tak to je super :D Fakt mě to pobavilo, líbí se mi, že nikdy nevím, co myslíš doopravdy a co je ironie :D A to jsi tu slohovku odevzdávala v téhle podobě? Máš tam totiž i nespisovná slova, tak mě to trochu překvapilo, když je to práce do školy.

6 Claireen Claireen | 8. dubna 2009 v 20:27 | Reagovat

Páni, to je skvělá slohovka. Já teda taky mívam ze slohovek jedničky, ale většinou píšu jenom jakýsi bláboly, abych zaplácla místo. Vlastně ani nevim, proč sem si to četla, ale máš vážně talent. Já vim, že tě to asi nebude zajímat, ale musim říct, že většinu tvých názorů a fóbií s tebou opravdu sdílim, což je co říct, protože já si myslela, že sem ze všech nejšílenější. Sem ráda, že vim, že nejsem jediná, kdo si povídá s neživýma předmětama. :D Tak pa.

7 /-Emd!e-/ **_eSBénko_** *IN LOVE*yOu /-Emd!e-/ **_eSBénko_** *IN LOVE*yOu | Web | 10. dubna 2009 v 9:38 | Reagovat

Ahojky máě u mě diplomek za VB..páá

8 crazy nun crazy nun | Web | 17. dubna 2009 v 8:40 | Reagovat

Jé tak to je úžasně napsaná charakteristika ;-) Doufám, že nikdy nebudu muset nikdy psát svojí charakteristiku jako slohový útvar teda asi jsem taky pár řádku o sobě na základce musela vypotit, ale bylo to asi tak děsné, že si to raději nepamatuji -dneska bych asi odevzdala čistý list papíru...

9 Kaku Kaku | Web | 17. května 2009 v 14:44 | Reagovat

Fakt bezva slohovka...já nejsem schopná psát dlouhý slohovky...ale i když je dlouhá, tak je pořád co číst. :D To já, když jsem byla mladší, jsem sice psala dlouze, ale byla to taková nuda, že jsem u toho usínala i já sama. Teď už jsem se (doufam) zlepšila, ale píšu krátce. Pak mi totiž dojde inspirace... :D Dokonalá charakteristika!  :-)

10 Daisy Daisy | 20. května 2009 v 17:26 | Reagovat

co jsi za tu slohovku dostala? docela by mě to zajímalo
je úplně úžasná, tu bych nikdy nenapsala :-)

11 Sasanka (Hlava) Sasanka (Hlava) | 20. května 2009 v 18:23 | Reagovat

[10]: Tak samo že jedničku... Já jsem vlastně za slohovky dostávala vždycky jedničky nebo pětky (to v případě, že jsem téma neuznala za vhodné pro literární zpracování, a místo psaní slohu jsem si celou hodinu kreslila)  :D

12 Katk@ Katk@ | Web | 13. listopadu 2009 v 17:25 | Reagovat

No, vypadáš docela sympaticky... až na tu sebestřednost a škodolibost. Myslím, že já jsem blázen, ale pořád potkávám lidi, kteří se mi to snaží vyvrátit. Tedy, oni se mi to úmyslně nesnaží vyvrátit, jen jsou šílenější než já. S učebnicí jsem si ještě nikdy nepovídala. :-D  Ale sama se sebou se bavím (spíš hádám) skoro furt.

13 Katk@ Katk@ | Web | 14. listopadu 2009 v 16:12 | Reagovat

Jinak fyziku mám ráda, ale dějepis vůbec. Fyzika mně zajímá, ale to, jak nějací hloupí vojevůdci dělali pořád ty stejné pitomé chyby (stačí to, že vůbec začali válku), to mně nezájíma ani trochu. :-! Mám ráda angličtinu, řekla bych, že mám pro ni i docela cit. Úžasně zní, ráda poslouchám angličtinu. Naopak francouzština se mi zdá, že zní hrozně. Ale já ještě neměla moc možnost posechnout si něco francouzsky, takže mi to tak možná jen připadá. Jsem si jistá, že budeš skvělá překladatelka!
Nediv, že ty komentáře píšu s takovým časovým odstupem, já totiž během čtení toho článku zapomněla, co jsem chtěla napsat a později (když jsem hrabala listí :-D - u  toho se dobře přemýšlí)jsem o tom přemýšlela a vzpomněla jsem si, že jsem chtěla napsat ještě tohle.

14 Anna Anna | E-mail | Web | 25. listopadu 2009 v 18:15 | Reagovat

Ahoj..Chtěla bych ti jenom napsat jak úžasně píšeš..Velmi mně zaujal tento článek...Vůbec jsme neměla chuť ten dlouhý sloh ale jedno mně na tom zaujalo.To kouzlo v tom psaní..V každé věte jsi mne bud zaujala,rozesmála a vůbec zvedla náladu :D jsme strašně ráda a jelikož si ten dlouhý sloh čtu už po 4x není divu že tě znám jak svý boty :D

15 Mishel's boo Mishel's boo | E-mail | 29. listopadu 2009 v 18:20 | Reagovat

Hey díky =** pomohal si an čéjinu xD
a ještě něco
Ať žije emo xD

16 Týna Týna | 15. prosince 2009 v 16:17 | Reagovat

aeujík....narazila sem na tvojí charakteristiku, protože v pátek budeme na ní psát ale z malostranských povídek od nerudy a já jí pochopitelně neumím...tak sem prohledávala charakteristiky a ta tvoje je fakt užasná..byla sem ve čtvrtce a chtěla sem vědět víc a víc.když sem si jí přečetla připadalo mi jako bych tě znala...fakt úžasný!!!!!!!akorát nevim jaká je charakteristika přímá a jaká nepřímá... :-x jinak fakt bezva moc děkuju že sem aspon na chvilku přemýšlela o nněčím jiným než o svých problémech :-)

17 povidky-inc povidky-inc | 16. prosince 2009 v 14:33 | Reagovat

[16]: Přímá charakteristika je, když napíšeš například: "Jsem veselá, společenská, usměvavá, ráda pomáhám druhým. Jsem pravdomluvná a poctivá." Nepřímá charakteristika je potom to, co jsem ve své slohovce použila já  (aneb milión keců okolo a přitom podstná je sotva třetina) ;-)

18 Hela.xy Hela.xy | E-mail | 10. ledna 2010 v 17:26 | Reagovat

Taky jsem hledala nějakou inspiraci na slohovku,ovšem trošku kratší, ale nějak nešlo přestat číst. Je to perfektní práce. Fakt super !!! Ty bys klidně mohla dělat i spisovatelku. Myslím si, že tobě by nedělalo žádné téma problémy.

19 Patris Patris | E-mail | Web | 31. srpna 2010 v 19:08 | Reagovat

Not o je bezvadný! ;-)
....povedlo se ti to, ale já, kdybych to odevzdala, tak by mi učitelka dala 5.... to by muselo být úplně dokonalý, aby mi dalo lepší známku... Prostě je přísná, no... :-)

20 jerry jerry | 1. května 2011 v 13:51 | Reagovat

Celkem shit tolik nespisovnych a hovorovych slov ze to neni ani mozny :-D to neni jak slohova prace ale jak kdybi nekdo vykladal u pivka jak se ma :-D

21 Sasanka Sasanka | 13. května 2011 v 16:56 | Reagovat

[20]: Kamaráde, teď jsi mě pobavil. Nějak nedokážu brát kritiku vážně, když je v ní napsané →kdybi← :D

22 Engee Engee | 29. listopadu 2011 v 18:29 | Reagovat

fakt výborný,jen co jsem začala číst už jsem nedokázala přestat!!! :-D  :-D

23 jgjug jgjug | 9. ledna 2012 v 16:07 | Reagovat

bylo to tak :-x  nevím proč sem to .... [:tired:]

24 jgjugfff jgjugfff | 9. ledna 2012 v 16:08 | Reagovat

oěkný :-(  ;-)

25 ell ell | 8. března 2012 v 18:32 | Reagovat

moc mi to pomohlo super :-D  :-)  :-(  :-P

26 Ekolisias Ekolisias | 7. listopadu 2012 v 22:10 | Reagovat

[20]: Souhlas :D Opravdu mi to nepřijde jako slohovka ale jako takové vyprávění s přáteli..na pobavení dobré ale do školy :-? néé 8-O

27 sildenafil sildenafil | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 21:21 | Reagovat
28 viagra viagra | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 21:22 | Reagovat
29 Smithf710 Smithf710 | E-mail | Web | 21. října 2016 v 5:06 | Reagovat

This kind of game gives a real experience of building a farm and planting ckgeabadgdbdcdde

30 Smithe233 Smithe233 | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 5:40 | Reagovat

I like what you guys tend to be up too. Such clever work and coverage! Keep up the very good works guys I've incorporated you guys to my personal blogroll. eekfdcggfdbkeceb

31 Smithd232 Smithd232 | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 6:32 | Reagovat

I think  you have  noted  some very interesting points ,  appreciate it for the post. dcdabacdedfbfgke

32 lqwuwh lqwuwh | E-mail | Web | 16. ledna 2017 v 22:14 | Reagovat

Blood crushing is resolute, flash close to jiffy, close the match between heart output versus outright circumferential recalcitrance and varies depending on situation, agitated brilliance, activity, and related health/disease states. <a href="http://viagrawithoutdoctor.com/">viagra without a doctor prescription</a> is regulated by the wisdom via both the nervous and endocrine systems.

33 Iijse85 Iijse85 | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 23:54 | Reagovat

As you can see from the blood sway chart, alone one of the numbers has to be higher <a href="http://viagrawithoutadoctor.net/">viagra online without prescription</a> or minuscule than it should be to include as either high blood lean on or low blood crushing:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama