9. Hádka

16. února 2009 v 20:45 |  Deník normální puberťačky

Chci strašně moc poděkovat za ten nával komentářů u předchozí povídky. Moc jste mě tím potěšili x) Sice jsem původně chtěla tuhle kapitolu brát jako "odměnu" pro vás... Ale tohle bych vám nemohla věnovat ani na apríla. je to krátký, divný, neuspořádaný, nudný, o ničem... Ale příště už to snad bude lepší...
tale kapča ještě z pohledu Magdy, David bude až příště... A ta další kapitola bude nářez, slibuju x)

Další nudný, ošklivý ráno. Snažila jse se silou vůle přivolat víkend (nebo aspoň sluníčko). Jenže hmota zvítězila nad duchem. Co z toho vyplívá? Musím do školy. Trest boží za to, že se nemodlím. Jakoby nestačilo, že leje jako z konve, ještě ke všemu byl doma cirkus.Měli s sebou lamu (já, protože jsem tam stála jako lama, jenom čuměla a vůbec nic nedělala), tygra (táta řádil jako tygr, protože nenašel nic k jídlu a když si chtěl dát kafe, tak zjistil, že v celém domě není hrníček, který by neměl urvné ucho), žongléra (máma hazející po domě hrnce, pánvičky, hrníčky, skleničky, lždyčky,nože vidličky... prostě všechno co jí přišlo pod ruku) a taky hlodavce, který umí počítat do čtyř (můj křeček Ferda, který vždycky běhal cca čtyři vteřiny běhal v kolečku, potom čtyři vteřiny tál v klidu a potom zase běhal, čímž způsoboval, že bylo po baráku ještě víc kraválu než obvykle a tátovi brzo přetekly nervy, takže se sebral a odešel pryč... kam, s tím se nám nesvěřil).
Celkem normální ráno u Klimešů doma. Není se proč nervovat. Po té, co jsem spáchala nutnou ranní hygienu, chňapla jsem svačinu (přece jenom se nějaký jídlo našlo) a mazala jsem na vlak, jako by mi měl ujet. Nakonec jsem tvrdla na nádraží čtvrt hodiny, protože vlak měl co? Správně, zpoždění... jak překvapivé. Takže do třídy jsem vpadla až se zvonením celá udýchaná, byla jsem ale ráda, že jsem to stihla, učitelka se totiž jako duch zjevila ve dveřích asi půl vteřiny po mě. To už jsem ale seděla na svém místě jako vzorná studentka (a snažila jsem se schovat nohy co nejvíc pod sebe, aby si nevšimla mých nepřezutých tenisek), takže nemohla na mou adresu prohodit ani slovo výčitek, i když by si to přála z celého srdce.
"Můžeš mi vysvětlit, kde se sakra flákáš?" zasyčela mi Merkéta zlostně do ucha "Čekala jsem na tebe před školou, jak bylo dohodnutý, a ty si nakráčíš do třídy až o čtvrt hodiny pozdějc."
"Promiň, Marky. Zase měl zpoždění" Jakoby to nevěděla. Vlak který spojoval moje bydliště s městem byl, mírně řečeno, velmi nespolehlivý. Bez zpoždění jezdil jenom o svátkách (to totiž nejezdil vůbec).
"Skvělý, tak kvůli nějakýmu debilnímu vlaku já mrzla takovou dobu před školou, jako úplný kretén, jo? To mi chceš říct?" Pokračovaa ve vyčítání.
"Copak já za to můžu? Já ten vlak nezpomalila" Vůbec nechápu, proč mi nadává. Proč je na mě tak hnusná? Já přece chtěla dorazit včas, jenže jsem holt trochu časově nesvéprávná, když se musím dennodenně spoléhat na tak vrtošivý dopravní prostředek. Až ten vlak vykolejí a já umřu, bude si taky ztěžovat, že jsme měly jít na nákupy a já si klidně umřela, aniž bych jí dala vědět.
"Hele, nebudu se s tebou hádat" Reagovala jsem na její nasupený výraz, ze kterého doslova křičela touha po hádce. "Už vbec ne kvůli takový blbosti."
"Fajn" odsekla Markéta a do konce hodiny se mnou nepromluvila ani slovo. Nejspíš je to jenom dobře, vsadím krk a levou dolní stoličku, že by neříkala nic krásného. Občas po mě hodila chípni-mrcho pohledem, snažila jsem se je ignorovat, opravdu jsem se snažila... Ale když vás nejlepší kamarádka zabíjí očima, nedá se to jen tak lehce hodit za hlavu a jednoduše to neřešit. Zajímalo by mě, co se jí stalo. Možná to dostala, to by bylo možné vysvětlení. Nebo je v přechodu...
***

"Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, co to bylo o hodině? Vždyť jsem ti nic neudělala, nemáš důvod na mě útočit" vyhrkla jsem na ni o přestávce. Až když jsem to řekla, tak mi došlo, že to zní jako z přehnané mexické telenovely, co je dávají ve všední dny dopoledne.
Marky si posměšně odfrkla. "Nic si neudělala? Jenom si se vykašlala na svoji nejlepší kamarádku, jinak si vůbec nic neudělala." Teď už její hlas přecházel do hysterie. Otočila se k odchodu, jenže já s ní ještě neskončila. Nemůžu to nechat takhle skončit.
"Nejlepší kamarádka by to pochopila." řekla jsem rádoby klidným hlasem ale uvnitř mě o bublalo. Ne vzteky, spíš tak nějak... nepochopením. Nechápala jsem, co se jí asi tak honí hlavou. Leda vítr ulevila jsem si v duchu.
"Fajn" štěkla Markéta přes rameno. "Fajn. Jak chceš." Hysterie už byla v jejích slovech víc než znatelná. "Já nestojím o kamarádku, která si nedokáže pohlídat čas. Sbohem"
To bylo jako kudlou do břicha. Zapíchla mi do žaludku dlouhý nůž, tahalo ho dovnitř a ven, kroutila s ním doleva a doprava. tohle přece nemohla říct. Vůbec nepochopila, o co mi šlo. Nepochopila vůbec nic... Musí si nechat to vysvětlit. Nemůže jen tak odejít, to prostě nejde.
Asi to jde, odešla bez ohlédnutí se, bez dalšího slova.
Na další hodině už seděla vedle Kláry. Její sousedka byla nemocná, takže tam teď bylo volné místo, ktrého se Markéta hned zmocnila. A já zase seděla sama, zase jsem trávila každou přestávku o samotě. Nikdo si mě nevšímal, nikdo si neuvědomoval, že tam sedím a uvnitř v těle mi někdo vymačkává citróny. Bylo to všechno jako předtím. Jako kdyby se tady ta podlá mrcha nikdy neobjevila. To pro ni naše přátelství muselo znamenat hodně, když to všechno dokázala tak snadno zahodit. Musela mě mít vážně ráda. Tomu se říká ironie osudu...
***

Láska je pomíjivá, přátelé zůstávají...
No to by mě zajímalo, kterej šílenec vymyslel tenhle citát? Něco tak nepravděpodobnýho. Musím to s Markétou probrat, to přece nejde, aby se na mě vykašlala kvůli pěti minutám. Nejspíš jenom dneska nebyla ve svý kůži... a já se jí nevhodně připletla do cesty, tudíž si svoji zlost vylila na mě. Byla jsem jenom nejbližší terč.
Chtěla jsem jí zavolat. Jenže kreditu nezadržitelně ubívalo a pevnou okupovala mamka, která už skoro hodinu vysela na drátě s nějakou "kamarádkou z mládí". Myslela jsem že extrémě dlouhý čas strávený se sluchátkem je záležitost výhradně mladé generace. Asi jsem se spletla.
Když moje maminka konečně odešla od telefonu pryč, hned jsem po něm chňapla jako tygr po antilopě. Vytočila jsem číslo a tút-tút-tút-tút-tút-tút-tút-tút-tút-tút-tút- túrúru.... obsazeno. No prosím....
Zkoušela jsem to v pravidelných intervalech ale obsazeno měli až do deseti večer. Tady někdo umí pokládat sluchátko...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 _<AnGee>(*-*) _<AnGee>(*-*) | Web | 16. února 2009 v 21:12 | Reagovat

jj, kámoška je na anglickým gymplu...sice tam maj matiku míň, než my, ale jako jak jsem se koukala, tak musíš fakt makat...já totiž jsem na ekonomické škole, a tak není nic jinýho, než ekonomie, účtovnictví, statistika, právo a hlavně PEK (což je psaní všemi desití) OMG!!!! nechtěj!!!!

2 crazy-nun crazy-nun | Web | 16. února 2009 v 21:41 | Reagovat

Wau tak tohle :-D))))) Tohle bylo vážně úžasné z těch slovních spojeních vážně nemůžu :-D))) - asi tě začnu citovat a s šedé myši třídy se stane ta holka s deseti kluky kolem každého prstu :-D))) To by asi nevšlo :-D))) (jen však kvůli mé hmmm neschopnosti) :-D))) Ale bylo to vážně krásné moc jsem se nad tím zasmála ikdyž mno zas až k smíchu ta hlavní myšlenka nebyla - mhm jj kamarádství...

Ale byla to opravdu moc pěkná kapitola *thumbs up*

3 _<AnGee>(*-*) _<AnGee>(*-*) | Web | 17. února 2009 v 18:16 | Reagovat

ty fakt máš talent na psaní ti řikám...je to hezký

4 Atevi Atevi | Web | 18. února 2009 v 15:52 | Reagovat

tyjo, jako nechapu proc na ni byla tak hnusna, vzdyt si to vubec nezaslouzi, neni prece jeji vina, ze vlak mel spozdeni. Jinak opet uzasne napsanej dil, kez bych ja umela tak hezky psat...

5 Sasanka (BoSS) Sasanka (BoSS) | 19. února 2009 v 20:03 | Reagovat

Atevi: Neboj, já to taky nechápu x) Ještě nevim, jakej důvod vymyslím (doufám, že to nebude něco trapně americkýho... to bych si věnovala jednosměrnou letenku na Mars...)

6 Lizzie Lizzie | Web | 24. února 2009 v 20:28 | Reagovat

Jé to je pěkný..xD Nejspíš se něco semlelo i u Markéty domam..xD nebo co já vim.. promin jenom muj mozek pracuje dopředu..xD za tio zamotanost v Prokletých se omlouvám...xD zkusim s tim něco udělat... kolikrát se v tom nevyznám ani já... možná by to šlo udělat jinak, ale to bych to musela začít už jinak psát hned na začátku.. ale pokusim se s tim něco vyvýst mno..xD

7 <AnGee>(*-*) <AnGee>(*-*) | Web | 27. února 2009 v 17:45 | Reagovat

héy...vážně hezky umíš popsat pocity...určitě se musela něco markétě stát, třeba doma...nechovala by se tak...(((

8 Mu~he.he Mu~he.he | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 22:18 | Reagovat

hey ale z pevne nepoznas kdo ti vola, takze je to blbost

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama