5. Uuuuuups!

8. května 2008 v 19:32 |  Deník normální puberťačky
Tak tea další :D Tentokrát k DNP. Když sem to psala, lámala sem se v pase smíchy, ale teď už mi to nepřipadá zas až tak úžasný. Tak a jelikož tady už asi nic nepřibyde, čekám fůru komentářů. Snad mě nezklamete.
A ještě malej dotaz Zubetce... Nějak sme se nedohodli na podrobnostech ohledně tý povídky. Prolog už nestihnu napsat, protože mám mazec práce s balením atd., ale mohla bych ti ho přinejhorším poslat na papíře, že bys ho pak přepsala. Navíc mě nenapadá žádný méno. No jo, s jménama bojuju, ale oni vyhrávaj... to není féééér . Nenapadá mě naprosto NIC. Takže kdyby tě napadlo, jak tu chudinku malou pojmenovat, písni na icq. Bo si ještě pokecáme... Ono to už nějak vyjde...
Tak hezký počtení (už jsem se zmiňovala o tom, že já ironii prostě miluju?)

Stojím před brankou baráku, kde bydlí Marky, a zvoním jako šílená. Nikdo nejde otevřít. Vždyť jsme se jasně domluvili, že mám dorazit přesně ve tři. Jako naprostej magor trčím na chodníku, na zádech batoch narvanej všema možnejma krámama,zvonim jak na lesy a moc by nechybělo a o zvonek bych se normálně opřela. No co, zkontrolovat kvalitu a výdrž elektrickýho vybavení domu JE důležitý, nedá se to brát jako nějaká formalita...
No konečně se dveře otevřely a v nich stojí Marky... jenom zabalená do ručníku.
"Jé, ahoj, ty už seš tady?" Zeptá se mě, jakoby mě viděla poprvé v životě.
"Už je čtvrt na čtyři, teda skoro. Spíš ty mi vysvětli, jak je možný, že seš polonahá a mokrá k tomu, když už máš patnáct minut nedočkavě stepovat u okna a vyhlížet váženou návštěvu? pusť mě dovnitř proboha, než nastydneš a lehneš, protože bez tebe bych ve škole asi umřela nudou." sjedu ji jak malýho smrada a zapluju za ní do předsíně.
"Já se totiž šla koupat a tak nějak mi nedošlo kolik je hodin. No a najednou, zrovna, když sem měla oholenou jenom jednu nohu zazvonil nějakej kretén na zvonek. Sem si řekla, brácha otevře, než mi došlo, že tady vlastně není. No a tak ten kretén zvonil dál a dál, tak mi nezbylo nic jinýho než rychle oholit i druhou hnátu a utíkat otevřít." Tak na to zase nemám co říct já. Marky je prostě třída, se nedivim, že si nikdo nedovolí ji buzerovat, když je takhle utře.
Oblíkla se rychostí velice rychlýho kulovýho blesku, a už přede mnou stála v plné své kráse. Ne nadarmo se ale říká pospíchej pomalu, protože v důsledku nedostatku času si oblíkla tričko naruby a každou ponožku má jinou. Jedna je sytě růžová s králíčkama na boku a vysoká skoro do půl lejtka a ta druhá je černá kotníčková s nápisem sport is my life. Něco o sportu a o životě... No, nebudu jí to říkat, však ona na to příjde sama...
***
"Víte, Cat, už dlouho vás miluji. Ale nebyl jsem si jist, zdali i y mé city opětujete. Až teď vím, že jedině my dva můžeme spolu vytvořit dokonalý pár."
"Ach, Johny, Vždyť já celý svůj život nemiluji nikoho jiného než vás, už od první chvíle, co jsem vás spatřila. Ale své city jsem nedala najevo, kvůli strachu z odmítnutí. Ach, Johny"
Padli si kolem krku a své rty spojili vroucným polibkem.
"Ježišmarja, kterej kokot mohl napsat romantický film?!?" Zeptala sem se s očima zabořenýma do recenze tohohle filmu, protože od začátku neděláme nic jinýho, než že se tlemíme jak smyslů zbavený. Takový hlášky.
"Taky nechňápu, podle mě je to za vlasy přitažená komedie. Hele jak ji prohnul v zádech. No to je tapárna" chechtá se Marky, která tenhle film náhodou objevila ve videotéce svých rodičů.
"A na to vaši normálně koukaj, jo? "
"É, no totiž, asi nejspíš .... jo... Ale naprosto nepobírám, o čem to vlastně bylo. Ty to chápeš?"
"Ne, proč, komedie nejsou od toho aby se chápaly, ne?" zeptám se pobaveně a znova se prohnu v zádech nad další parádní hláškou. Prej: Mé srdce bude patřit i nadále jen pouze vám, konteso. Trapárna na entou.
"Hej, asi bysme už měli jít spát, jinak ráno nevstanem a můj milý bratříček nás poctí svou brzkou ranní návštěvou." A sakra...
"On přijede už ráno???" Prosím ne, ne, ne, ne.... NE!!! Nemůže mě přece vidět nenamalovanou, neučesanou, rozespalou a ještě ke všemy v pyžamu!!!!!
POMOC!
"No, ráno. Jak se to vezme. Ale vzhledem k tomu, že je už půl jedný, dá se snad jedenáct dopoledne označovat za ráno, ne?" Zasměje se, hodí po mě polštářem, kterej mi ukradla, a zhasne světlo.
"Tak a teď je čas na strašidelný historky z natáčení."
Né, horory né, já se zas počůrám strachy jako tenkrát, když jsme byli u tety a mě si vzala do parády o deset let starší sestřenka. Tenkrát mi bylo asi pět a já byla podělaná až za ušima. Taky mi to teta taky hodněkrát háela na talíř, když mě například nechtěla nechat koukat na Batmana abych jí nezasvinila prostěradlo.i když je fakt, že teď už sem o krapejtek větší, chytřejší, moudřejší, světa znalejší, krásnější (ééé, no) atd.
"No tak teda jo, ale vlezu si k tobě" zadala sem podmínky a šup, už sem ležela vedle Marky přikrytá peřinou až po uši, aby mě náhodou nějakej upír negrybnul do krku.
"Bylo to už dávno, dost dávno na to, aby všichni lidé zapoměli, že se to vůbec stalo. Té noci, zrona za úplňku...." Brrrr, skáče mi z toho mráz po zádech. Jo, přiznávám, sem strašpytel. Ale co na tom, mít zdravý strach a respekt z dosud nepoznaných a tajemných věcí je naprosto přirozené.
Najednou dole bouchly dveře. Vkřikla sem hrůzou. Proboha, teď sem příjde ta masožroutka z Markětiny povídky, a zabije nás obě. A to ještě nemám ani občanku!!! Schody zavrzaly. Přitiskla sem se k Marky, jedinému opěrnému bodu široko daleko.
"V klidu, to starý baráky občas děla, že začnou najednou vrzat" snažila se mě uklidnit, ale nějak jí to nešlo, protože sama měla hlas jako by měla v krku knedlík. Asi se taky trošku klepala strachy jako já, ale snažia se to zamaskovat.
Otevřely se dveře pokoje, dovnitř padl široký pruh světla a v něm bylo rozeznat mužskou postavu s kapucí přetaženou přes hlavu. Blížila se k nám, byla stále blíž a blíž. Vzdálenost se nezadržitelně krátila... Help...
"Ty vole, kterej kretén sem postavil tu postel." David. Marky brácha. A vožralej na mol
"Ááááááu, zasraný futra to musej stát zrovna tady? Hej, ségra, voddělej ty futra někam jinam. Se taky naseou kam se dá, a akorát zabíraj místo. K čemu tady vůbec sou???" žvatlá pátý přes devátý, až si nakonec všimne mě.
"Ty vole, a ty seš kerá? Tě úbec neznám, ukaž se mi..." sedne si ke mě na postel a já pomalu začínám panikařit. Jestli uvidí moje růžový pyžamo se Snoopym, totálně se před ním ztrapním.
Ale on si jenom opřel hlavu o moje rameno a začal pokojně oddychovat. Normálně usnul. No to se mi snad zdá. A ještě ke všemu začal nahlas chrápat, až se celej barák klepal. A to sme si s Marky myslely, že je to masovej vrah a chystá se nás obě zabít neobvykle sadistickým zůsobem.
No tak uvidíme ráno.... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zub_aTka Zub_aTka | Web | 8. května 2008 v 21:34 | Reagovat

to bylo proste skvely xD xD

dneska jsem se vratila az ted, takze jsem te nejak nezastihla, doufam, ze zejtra prijedu driv x) nejak se domluvime, jmeno vymyslime, to bude v pohode x)

2 Lizzie Lizzie | Web | 6. ledna 2009 v 8:56 | Reagovat

xD...xD jé tak z toho jsem nemohla...xDDDD

3 <AnGee>(*-*) <AnGee>(*-*) | Web | 27. února 2009 v 17:13 | Reagovat

ty krávo x) málem jsem se počůrala smíchy,!! tak si jenom dojdu na záchod, a jdu na pokračování )))

4 Niki Niki | 27. února 2009 v 19:52 | Reagovat

Tak to byl mazec, sem se válela smíchy z toho konce!! vážně super du na další kapču :-)

5 Mu~he.he Mu~he.he | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 21:39 | Reagovat

ja se chlamala a chlamala, co kecas, ze to neni dobry :D :D

6 Gaia Gaia | Web | 19. srpna 2009 v 22:25 | Reagovat

To je perfektní komedie  :-D

7 ChaChaCha - Chlamač Chlapeckých Chlastačů :D ChaChaCha - Chlamač Chlapeckých Chlastačů :D | Web | 18. září 2009 v 16:40 | Reagovat

šmarja, tě asi zabiju, doufam, že stihnu zajit na hajzl, ale to s těm futrama j DKONALÝ =D=D=D=D=D=D=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama